Klubová výstava Retriever Klubu Oslavany u Brna 18.9.2010

Autor: Petra

Date: Září 21st, 2010

Category: Novinky, Výstavy

Dne 18.9.2010 jsme vyrazili s oběma holkama na Klubovou výstavu Retriever Klubu do Oslavan u Brna. Zatímco pro Abigail to byla její premiéra, ostřílená harcovnice Atisha jela pouze jako morální podpora (původně měla touto dobou mít své dny, tak jsme ji nepřihlašovali, když se nedostavily, nemohli jsme ji přece nechat doma). Po příjezdu nás překvapilo příjemné prostředí areálu zámečku, ve kterém se výstava konala. Začátek posuzování byl v 10 hodin a začínalo se právě štěňátky (baby class), kam spadala naše Abby. Spolu s Abigail byla přihlášená ještě jedna krásná černá holčička, která byla přesně o měsíc starší a měla mnohem lépe natrénovaný výstavní postoj. Abby by si rozhodně radši hrála, než se vystavovala. Naštěstí pro nás byla paní rozhodčí, Mrs. Brown z Anglie, moc hodná, příjemná a chápavá. Rozhodování měla opravdu těžké a po zvážení všech aspektů přiřkla vítězství té naší žížale. Moc se nám líbil její přístup, kdy nám po vyřčení výsledku své rozhodnutí zdůvodnila (což jsem na žádné výstavě dosud nezažila) a tak jsme se dozvěděli, že Abby zvítězila díky lépe posazenému ocásku ! Naše radost byla obrovská !!! První výstava a hned známka VN1 !!!

Pak přišlo období dlouhého čekání na odpolední soutěže. Ještě že jsme tam měli naše kamarády Dádu a Toma s Teddym, Terezku, Zuzku s Klírčou a ostatní. Všichni dopadli také moc dobře, však jsme jim fandili a drželi palce. Také jsme tam potkali Gailinčina tatínka Rocka a všechny ostatní Valentovy. Takže nuda nebyla, to zas ne. I když pro holky to bylo opravdu dlouhé.

Než přišly odpolední soutěže, které začly v 17 místo v avizovaných 15 hodin, stihli jsme nechat vyrýt na pohárek, který získala Abby za VN1 její jméno, vyfotografovat jí s ním a nakoupit si v Braccu vše potřebné k výcviku. Když už jsme byli vážně hotoví, konečně to přišlo – soutěž o BIS BABY. Moc jsme nevěděli co od toho čekat a rozhodně jsme si nic neslibovali. Nastoupily jsme tedy spolu s ostatními štěňátky do kruhu. Trošku jsme zmatkovaly, Abby se moc nechtělo stát na jednom místě a šila s sebou jak sto čertů. Když se na nás přišla podívat paní rozhodčí, nadšeně vrtěla ocáskem a chtěla se moc kamarádit. Kámen úrazu nastal, když měla ukázat zoubky. Sice to měla natrénované, ale hlazení paní rozhodčí se jí tak líbilo, že si lehla na záda a ukázala bříško, kde chtěla podrbat. Anglicky neumí a mě nevnímala, když tam byla ta zajímavá paní. Paní rozhodčí to vzala jako formát a vůbec se nezlobila, naopak nás chtěla povzbudit, tak nás vyzvala ať se tedy ukážem v pohybu. Ale ouha, naše zlatíčko v tu chvíli zavětřilo a zabořilo čumák do trávníku, který začalo vleže zaujatě oblizovat. Nebylo možné s ní hnout, nalezla totiž rozšlápnutý piškot a rozhodla se, že se ho bez boje nevzdá, dokud ho nevyluxuje. Horko těžko jsem ji dotáhla, jak kozu na provázku na místo odkud se vybíhalo. Po chvilce přesvědčování se přeci jen nechala umluvit a rozeběhla se. Musela jsem ji k tomu ovšem motivovat dobrůtkou, což zavinilo, že se rozskákala radostí. Naštěstí u toho asi byla tak roztomilá, že sbor rozhodčích ji povzbuzoval nadšeným „Hoplá“ a smíchem. No nebylo mi zrovna nejlépe po těle, cítila jsem se jako totální looser. Vrátila jsem se na místo, zabořila oči do Abigail a snažila se z ní vymámit něco jako postoj. Najednou periferně vidím, jak se ke mně blíží nějaká ruka. Á paní rozhodčí mi jde říct, že děkuje a ať už se spakujeme z kruhu pryč, proběhlo mi hlavou. Jaké bylo moje překvapení, když mi začala gratulovat ! Krve by se ve mě nedořezal, byla jsem v úplném šoku !!! Gratulace jsem přijímala úplně mimochodem, byla jsem prostě mimo. Na fotkách z předávání darů je to dost vidět. Mrzí nás jen, že jsme nedostali pohár, který jak jsme se dozvěděli, byl rozbit. Abigailin první velký úspěch a nebude mít na něj žádnou památku !!! (Dostala tedy pelíšek, ale jeho životnost je omezená divokostí našich holek.  Ale i tak máme velkou radost jak to všechno dopadlo, protože všechna štěňátka bojující o tento titul by si ho určitě zasloužila a to že ho získala právě Abigail nás moc těší. Všechno to brzké vstávání, dlouhé čekání a dlouhá cesta domů za to stálo !!!

Fotodokumentace z výstavy k nahlédnutí zde

Posudek zde k náhledu

Napsat komentář